Suchá, svědivá a zarudlá kůže – společným jmenovatelem je atopický ekzém, jedno z nejčastějších chronických onemocnění kůže. Výrazným způsobem ovlivňuje kvalitu života a v mnoha případech znamená pro pacienta závažnou stigmatizaci. Jaká je podstata tohoto onemocnění a jaké možnosti léčby nabízí současná medicína? 

Atopický ekzém jako multifaktoriální onemocnění

Příčiny atopického ekzému zůstávají i přes intenzivní vědecký zájem stále ne zcela objasněné. Nejčastěji se hovoří o tzv. multifaktoriální podstatě onemocnění – příčin je tedy více a mohou se vzájemně potencovat. Jedinec se narodí s dispozicí k rozvoji této nemoci a to, zda se nemoc rozvine a do jaké míry, ovlivňuje celá řada dalších věcí – strava (vaječný bílek, kravské mléko, pšenice, čokoláda, kakao a další), kontakt s dráždivými látkami (např. prací prostředky či oblečení z umělých vláken), srst zvířat, pyly, roztoči a v neposlední řadě i stres. 

Dispozice k atopickému ekzému – co to znamená? 

V podstatě jde o to, že jedinec s touto dispozicí má v krvi protilátky, které nepřiměřeně reagují i na antigeny (tedy látky, které vyvolávají reakci imunitního systému) pro tělo neškodné ( takové, které zdravé tělo “ignoruje”). Když se protilátka setká s antigenem, aktivuje buňky imunitního systému, které v sobě mají váčky s histaminem a právě histamin je látkou, které může za nepříjemné projevy, jako je zarudnutí kůže a svědění. 

Jak je to časté?

V České republice se s atopickým ekzémem potýká 0,8 milionů obyvatel. Tito lidé mohou mít současně i alergickou rýmu či astma. Projevy začínají nejčastěji v kojeneckém věku (do 1. roku života). S věkem mohou i zcela vymizet, predispozice však zůstává. Kožní projevy se tedy mohou znovu objevit v podstatě kdykoli – proto se o atopickém ekzému hovoří jako o chronickém recidivujícím (opětovně se vracejícím) onemocnění. 

Projevy

Klinický obraz bývá velmi individuální a mění se s věkem pacienta. 

• Svědění – mnohdy velmi obtěžující s nutkavou potřebou poškrábat se
• Kožní projevy v typické lokalizaci 
  • Kojenecký věk – svědivé papulky na tvářích s tendencí k mokvání a šíření se po celém obličeji, na vlasaté části hlavy se často objevují mastné bílé šupiny
  • Dětský věk (3 – 10 let) – postiženy bývají nejčastěji ohybové partie končetin (loketní a podkolenní jamky), krk, zápěstí či nárty; klinicky je kůže hrubá, často s výraznými kožními rýhami, při akutním zhoršení začervenalá s oděrkami po škrábání; obličej bývá bledší barvy (kromě očních víček, které  mohou být tmavší)
  • Dospělý věk – projevuje se nejčastěji na obličeji a krku, hrudníku, na ramenou a nad velkými klouby; kůže je výrazně zhrubělá a svědivá; drobná ložiska mohou být i kolem úst, na bradavkách, ušních boltcích a očních víčkách; v tomto věku je také typická abnormální suchost kůže (vyskytuje se u 80 – 90% pacientů)