Jan Novosad – dostat se z hlavy do těla | JOBA

Jan Novosad - dostat se z hlavy do těla

Cvičení a relax v kanceláři? Firmy se začaly zajímat o to, jak se cítí jejich zaměstnanci při práci a díky Time to Beat mohou svým zaměstnancům pomoci k lepšímu pocitu a efektivitě práce. Jak takové cvičení v kanceláři probíhá a v čem lidem pomáhá?

Ahoj, nejdřív nám prosím prozraď, co je cílem „Time to Beat”?

Záměrem je služba a tvorba nové firemní kultury, kdy firma může dát svým zaměstnancům najevo, že jí není jedno jak se cítí při práci a po ní. Time to Beat je primárně zamýšlena jako služba pro lidi se sedavým zaměstnáním, kde cílem je osvěžení, probuzení kognitivních funkcí a pozornosti k činnosti. Uvědomování si sám sebe. 

Nenazývám to tréninkem, ale říkám praktické sdílení informací. Konkrétně jak pracovat s aktuálními pocity těla – únava, bolesti kloubů, zad, hlavy, atd. Zároveň poskytujeme informace jak pracovat s jednostranným pohybovým zatížením.

Co je posláním tvůrců tohoto projektu? 

Já, Jirka i všichni členové lektorského týmu sázíme na to, že chceme inspirovat sebou. Inspirovat tím, že ať jsme kdekoliv – v práci, doma, s přáteli, sami v lese – můžeme být sami sebou. Můžeme respektovat své fyzické pocity i emoční stavy a učit se podle toho jednat. 

Do prostředí firem přináším obyčejnou možnost lidského sdílení skrze dech a další pohybové aktivity. Vnímáme to jako potřebu lidskou, která byla nějakou dobu nerespektovaná a nyní se probouzí. 

Chceme umožnit, aby si každý mohl vytvořit své pracovní prostředí, aby se i tam cítil jako člověk, ne jen jako stroj na peníze.      

Vím, že před vším raději nasloucháš tělu, co ti říká. A když říká nedobré věci, co s tím děláš?

Neustále se učím, především se učím naslouchat a respektovat signály těla. Dříve jsem fungoval zcela tradičně. To je z mého pohledu tak, že mě řídila bezvýhradně hlava, a činil jsem rozumová rozhodnutí na základě informací od okolního světa. A to ve všech oblastech života – osobní život, pracovní záležitosti, sport, zdraví, peníze. 

Teď to beru  tak, že vše co se v mém životě děje není náhoda, otázkou štěstí nebo smůly, ale vždy důsledkem toho jak se ke svému tělu chovám, jak přemýšlím a jak jednám.

Tělo se mnou komunikuje nejen prostřednictvím projevů, tělesných pocitů, nemocí, zranění i emočních stavů. Ale také chováním lidí se kterými komunikuji. Především dětí. 

Jde o to si na fyzický projev těla nevzít hned v první vlně prášek, ale zastavit se a zamyslet se nad tím, co mi tím mé tělo sděluje. Na chvíli se zastavit a zeptat se PROČ se mi to děje, nikoli jak to utlumit.

A o tom je i služba Time to Beat. O tom, jak zastavit často silný tok myšlenek, starostí a dát mu alespoň chvilku relax. Dostat se z hlavy více do těla, tvořit propojení, ne se dostat do druhého extrému. 

Jinak mám dojem, že tělo vždy vydává správné signály. Rozdíl je jen v tom, jestli je chceme vnímat a porozumět jim.  Je to má subjektivní interpretace, že se mi to zrovna nehodí, nelíbí, protože zrovna potřebuji řešit něco jiného. To ale tělo (intuici) nezajímá. Je to přirozenost a podle mě to máme všichni v sobě, jen je otázkou, zda to chceme vnímat.

Pomáhat rozhýbat mysl zaměstnanců tímto způsobem mi přijde opravdu super a originální. Máš ty osobní zkušenost z práce v kanceláři?

Předávám informace, které jsou univerzální. Fungují v kanceláři, stejně v osobním životě i v souvislosti se sportem či pohybem. V prostředí práce a především té tzv. kancelářské  vnímáme asi největší deficit sebeuvědomění a potřebu.

Jestli to někomu skutečně pomůže od bolesti, únavy, letargie, záleží na tom, jestli ty informace přijme za své. 

Já osobně zkušenost s kancelářskou prací nemám. Ale mám pracovní i osobní zkušenosti s lidmi, kteří mají kanceláře jako své pracovní umístění. Jirka zkušenosti v korporátního prostředí má. 

A jsou takové spolupráci všichni šéfové pro své zaměstnance otevření?

Všichni ne. Každá kancelář, každý prostor je tvořen jedinečnými bytostmi a každý “šéf” je jí také. Každý chce ale objevit něco co je v souladu se záměrem firmy a s jeho osobností. 

Když zjistí, že nám nejde jen o peníze a vlastní profit, určitě vnímáme otevřený a příjemný styl jednání. Náš záměr je spoluvytvářet jejich pracovní prostor. Celkově příjemnější prostředí pro jejich zaměstnance a tudíž i pro celou firmu.

Nejčastěji narazíme na to, že to přece nemůže být tak jednoduché…ale ono je!

Jaké jsou zpětné vazby od lidí, kteří s vámi pravidelně cvičí?

Příjemné. Počátek často zahaluje nedůvěra z neznámého, možná obava z toho, že jsme někoho přišli změnit k obrazu svému. Postupem času když zjistí, co je záměrem, přichází uvolnění a větší uvolněnost v komunikaci. 

Vše je čistě dobrovolné. Každý má možnost se rozhodnout v aktuální moment, zda se chce zúčastnit.

Jak taková lekce vůbec probíhá?

Princip je jednoduchý. Já nebo jiný lektor přijde na domluvené místo přímo k lidem do kanceláře, do jimi známeho prostoru. Provádí je dechovými cvičeními, uvolňuje s nimi ztuhlost v kloubech, propojuje mozkové hemisféry a občas zahrnuje i meditační techniky .

Skupinky nemají více jak 12 osob, aby to úplně neztratilo osobní charakter. Jedno setkání trvá 15 min a může se opakovat 1x až 5x týdně, dle domluvy se zaměstnavatelem.

Říkal jsi, že součástí je i meditace. To musí být zvláštní prostředí pro meditaci, v kancelářích 🙂 Jak to vnímáš? Nevadí to?

Jde spíš o meditační techniky. Není potřeba meditovat hodiny denně. I když by nám to pomohlo získávat nadhled nad svým životem, ale nutné to není. Je to o okamžiku zastavení se na několik vteřin či  minut. Vnímat v daný moment jen jednu věc, myšlenku. Proto meditaci zařazujee. 

Ono když se budeme zabývat tím pojmem meditace, tak co to vlastně znamená. Moje představa kdysi byla, že meditace je to, že sedím v tzv. tureckém sedu, mám zavřené oči, dýchám a setrvávám v této činnosti půl dne. 

Dnes mu rozumím tak, že je to činnost, při které vnímám jen jednu jedinou věc. Může to být dech,sledování lidí (bez hodnocení), běh, tanec, kreslení, hraní na nástroj, zpěv, koukání na televizi…. 

Žádné myšlenky navíc, jen pozorování či stav tvoření. Nic jiného v ten okamžik neexistuje. Žádné posuzování, hodnocení, čas.

Jde jen o to, jakou hodnotu vám to přináší a zda je to vědomý stav nebo si mozek sám řekne: ” Bylo toho moc,” potřebuji vypnout (třeba u  televize).

 

Co je pro tebe na meditaci ta přidaná hodnota?

Poznání, že existuje jiný stav než obvykle zažívám. Zastavit se je pro mě velice zajímavý stav z důvodu poznání. Jak obtížně je vlastně vnímat jen jednu věc. Jak nesnadné je neprobírat v sobě minulost a zárověň neplánovat budoucnost. Ten skutečný život je přesně mezi těmito stavy. A je to velký AHA moment ho pocítit. 

To vědomí vděčnosti, radosti a bezpodmínečnosti za to stojí. I kdyby jen na pár vteřin. Je to stav bez pocitu viny za minulost a bez strachu z budoucnosti.   

Přídanou hodnotu vnímám v tom, že tento zážitek je pak přenosný do života. Do každého okamžiku, do každé situace, kde si pak mohu díky stavu  „zastavení se, přítomnosti, meditace” zvolit svou reakci. 

Přijdeš mi jako člověk, kterému záleží na ostatních a neděláš věci primárně pro peníze. Prožil jsi něco, co výrazně ovlivnilo tvůj pohled na svět?

To je trošku zamotané. Prožil jsem svůj život tak jak jsem ho prožil. Získal jsem takové zkušenosti, které z mého pohledu má smysl posílat dál. Na ostatních lidech mi vždy záleželo a záleží, ale co se učím je nepříjímat odpovědnost za životy ostatních. Za jejich stav zdraví a duševní pohody. 

Učím se hrát hlavní roli svého života. Kdo jiný by to měl hrát, když je to můj život?! 

A cítím se příjemně s plnou zodpovědnosít za svůj život. Za své zdraví a pohodu, za materiální i duševní hojnost, za svá zranění, vzdělání, svá rozhodnutí, filtrování informací.

To dává smysl! Teď zpátky k Time to Beat. Bavilo tě cvičení a meditace, takže ses snažil se tím uživit? A pak přišel Tíme to Beat?

Velice stručně ano. Objevil jsem u sebe chuť a nadání k pohybu. A události v životě mě vedly k tomu, že jsem z předávání informací o pohybu vytvořil svůj hlavní zdroj finančního příjmu. A stále to tak je. Jen to, co nyní tvořím nazývám Pohybový koučink. netrénuji pouze těla, skořápky. Pohybově provádím bytosti v možnostech sebepoznání.

Stejně jako u služby Time to Beat mě intuice dovedla ke komplexnějšímu pojetí fitness. Jedna má dlouholetá klientka to nazvala Pocitové fitness. 

A kam chceš směřovat dál?

To je trochu k zamyšlení. Ale mám touhu směřovat k tomu, že nebudu pracovat, ale tvořit a dělat věci s radostí, pravdivě a s láskou. Pak to není práce. Snažím se být v přítomnosti a tvořit v přítomnosti. Budoucnost se tvoří právě v ní a život je vývoj.  

Co jsou tvé největší cíle jak v Time to Beat, tak v životě?

V Time to Beat je cílem dostat tuto službu více do povědomí lidí a firem. Že když se lidé budou v práci cítil lépe fyzicky i emočně, budou se cítit zodpovědní za to jak se cítí, dokáže takové nastavení změnit pracovní kulturu a přístup k práci.

A a v osobním životě chci být sám sebou, být vědomým partnerem a otcem. Chci s lehkostí vytvářet hojnost a zázemí mně a mé rodině.

Máš něco, co bys vzkázal všem lidem, kteří mají sedavé zaměstnání?

Pokud prožíváte něco, co vám není příjemné, zažíváte pocity, stavy se kterými si nevíte rady, otevřete oči a uvěřte, že to může být i jiné. Pokud budete cítit ochotu a potřebu něco změnit, vyměňte rychlý prášek za zastavení a vnímání těla. Pokud skutečně otevřete ochotu věci ve svém životě proměňovat, řešení vám přijde naproti.

Příjemný čas přeji!

Mgr. Jan Novosad


Spoluzakladatel společnosti Time to Beat, autor programu T2B. Bývalý vrcholový sportovec, nyní zastánce jednoduchosti v pohybu i v životě