M.arter – Startup jako jízda na horské dráze | JOBA

Jak ti to změnilo pohled na startupy obecně? A co se týká týmu a celkové otevřenosti novým věcem, způsobům?

Můj zájem a nadšení ze světa startupů začaly někdy v roce 2016. Četla jsem si o úspěšných projektech z Kanady, Austrálie či USA. Líbilo se mi to prostředí, podpora podnikání a inovace přicházející na svět, které často dokázaly měnit životy. Hodně jsem přemýšlela o možnostech v ČR.

Dodnes si pamatuji večer, kdy jsem se dozvěděla o dalším úspěšném startupu a povzdechla si: “Jenomže já nikdy nic nevymyslím, protože nejsem ajťák. Leda bych se někde nechala zaměstnat, ale to se mi taky nepovede, jelikož nejsem ten IŤák. Takže smůla Andy, žádný startup nebude,” zavrhla jsem možnost stát se někdy founderem, CEO či něčím podobným..

Byla jsem však totálně vedle. Něco jsem vymyslela, založila a dokonce i vedu. Na mém LinkedIn profilu tedy najdeš obě tyto pozice, jak founder tak CEO. A hádej co? Vůbec nevadí, že stále nejsem IŤák. I přes to se M.arter se za poslední rok účastní už druhého akceleračního programu pro tzv. startupy se sociálním dopadem. Dále také několika mezinárodních startupových soutěží. 

To v čem jsem se však nemýlila byla ta podpora a prostředí, co se mi tak líbilo. Za poslední 2 roky jsem poznala lidi, kteří mi poradili, pomohli či mne nakopli k větším výkonům. Nebudu ti tvrdit, že každý je milý, hodný, báječný a dělá to zadarmo, a že ve startupovém ekosystému nenajdeš někoho, kdo to má jinak a chová se jako  větší či menší prevít. To opravdu ne. Sama mám zkušenost s ukradeným startupem. To tě však nesmí odradit. Synergie vážně může fungovat. Musíš však dávat stejně jako brát.

Tým je dle mého názoru to nejsilnější, co můžeš mít. Práce ve startupu by se dala přirovnat k jízdě na horské dráze. Třeba se může stát, že máš dva dny na zorganizování focení na billboard, což obvykle trvá nejméně dva měsíce. V tu chvíli potřebuješ správného parťáka a tak trochu i blázna jako jsi ty, který tě však perfektně doplňuje. Mou největší výzvu tedy představuje být dobrým parťákem a leaderem, který povede M.arter i celý tým k dalšímu růstu. 

Úžasné. Jsi si vědoma, co ti to přineslo jako osobě?

Strašně moc. Beru to jako tu nejvyšší školu života. Nic proti vysokým školám, ale praxe je praxe. Navíc se nedá srovnávat práce pro někoho a jet v nastavených kolejích versus všechno si od základů stavět sama. Dělat chyby, které tě naučí nejvíc a nejvíc ti také dají.  

Abych však byla konkrétní: Lepší time management, protože zkrátka musíš. Možná to bude znít divně vzhledem k mému pracovnímu nasazení, ale také větší klid. Jiný pohled na spoustu věcí. Velký osobní rozvoj i neustálé posouvání vlastních limitů. A v neposlední řadě skvělé lidi, bez kterých by byl můj život o hodně chudší.

Jak jsi přišla na své první nápady? Dodal ti někdo tu správnou energii k uskutečnění? 

S M.arter se jednalo o pokračování řešení problému žen na rodičovské dovolené. Původní nápad se objevil při cestování s kamarádkou a jejím malým synem v kočárku v MHD. Nebylo to však ono. Mechanismus fungování M.arter mě zase napadl na párty. Poté jsem si sedla, celý víkend jsem ležela v papírech a designovala, jak by to asi mohlo v reálu fungovat. 

A co ty faily, co o nich soudíš? Co na tom vidíš pozitivního?Myslíš, že to tak prostě mělo být? 

Za mne faily jednoznačně patří k životu, k pokroku, úspěchu a zvláště ke startupům a podnikání. Ale pozor, měli bychom se z nich umět učit a příště to zkusit dělat jinak a třeba i lépe. Moje faily opět představují jednu velkou školu. Naučila jsem se toho hodně: sama o sobě, společnosti, načasování, výběru partnerů, důvěře, jednání s lidmi atd. Ano, dle mého názoru to tak zkrátka mělo být. 

Dáváš faily za vinu určitým chybám nebo nebo to prostě… nevyšlo? 

To víš, že jsem udělala určité chyby, a proto to pak nevyšlo. Otázkou zůstává, jestli to vůbec mělo někdy vyjít nebo mne jen něco naučit, abych se dostala k M.arter a k tomu všemu, co teď dělám. 

A můžeš nám poradit něco obecného, jak se failu vyhnout?

S radami je to těžké. Můžeš jich dostat kolik chceš, stejně to však záleží na tobě a tvém aktuálním nastavení, zda jsi ochotna je přijmout a implementovat do svého přístupu. 

Za mne bych doporučila: Pečlivě si vybírat lidi s kterými do podnikání půjdeš. Důležité je, zda máte podobnou vizi, nasazení a důvod, proč chcete do daného projektu jít. To, že jste opravdu dobří kámoši nemusí nutně znamenat, že vám podnikání půjde, že to bude super a postavíte správný tým. Ba naopak. Další důležitou věcí je nejen kecat, ale taky něco dělat. Mít jasný plán kroků, které učiníte, aby se stalo to a to. 

Vídám kolem sebe spoustu lidí, co mají v hlavě nápad, ale ne a ne do toho šlápnout. Což je za mne strašně ubíjející. Neustále žiješ v modu “jednou to udělám, ale ne teď. Teď přeci není ten správný čas.” Kdy to teda uděláš? Kdy do toho šlápneš? Kdy bude ten správný čas a vhodné podmínky? Vlastně nikdy, viď…

Co pro tebe vůbec startup znamená?

Víš dle mého názoru se poslední dobou slovo startup stalo tak trochu buzzword a to je škoda.

Možná to dělá i to, že vlastně nenajdeš ustálenou definici tohoto pojmu. Před 3 lety jsem si myslela, že mít startup znamená něco nedosažitelného, něco pro pár vyvolených, kteří ovládají informační technologiI nebo žijí na druhé straně zeměkoule. Dnes bych spíš řekla, že to znamená mít odvahu, chuť i sílu něco změnit a jít si za tím. A tohle všechno většinou najdeš v osobnostech zakladatelů, CEO, COO, CTO či CFO plus xy dalších lidech, kteří každý den pracují, aby se tak stalo. 

Je důležité, koho v daný moment potkáš, aby vznikl ten správný projekt?

Určitě. Mám takovou teorii, že když něco děláš, věnuješ se tomu naplno a skutečně si za tím jdeš, tak se ti pak stane, že jsi ve správný čas na správném místě. Hlavně si taky sedneš ke “správnému stolu” a s lidmi, kteří tě popostrčí zase o kousek dál. Někteří tomu říkají náhoda, ale na ty já opravdu nevěřím. 

Víš u sebe o konkrétním zlomu, kdy ti to začalo všechno do sebe zapadat a fungovat?

Kdy to začalo fungovat? Když jsme přestaly hledat výmluvy, proč nemůžeme uspořádat první akci, proč nemůžeme udělat to a ono, ale začaly to reálně dělat. Když jsme odhodily svůj strach z neúspěchu a šly do toho. Jistě všechno nevypadalo tak, jak jsme si to původně malovaly. Zato se stal M.arter skutečným a my měly co zlepšovat. Což děláme doteď.

Velkým okamžikem pro M.arter byl určitě také nový parťák v týmu. Moje usměvavá COO Bára, která zvládá milion plus jedna dovedností a má v sobě neskutečnou energii. Bez ní by to prostě nešlo. Za další zlom můžeme považovat, to když nás začaly kopírovat. V tu dobu jsme měly dvě možnosti: buď to zabalit a nebo šlápnout na plyn a být lepší. Hádej, co jsme si vybraly? 

Jaká byla cesta k úspěchu?

Nemyslím si, že zažíváme nějaký velký úspěch, ten na nás teprve čeká. Vlastně to slovo ani nemám ráda. Když se však ptáš, tak cesta hodně pestrá a zároveň klikatá, plná překážek i tvrdé práce, která není vidět, ale taky zábavná a poučná. Zkrátka taková horská dráha, kdy nikdy nevíš, co přesně čekat a přesto tě to baví (nebo možná právě proto). 

Co s sebou taková pěšina nese? 

Jak jsem již řekla neustálé posouvání vlastních limitů a přijímání výzev. Například prezentační dovednosti opravdu nepředstavují mou oblíbenou činnost. Přesto musím svou myšlenku a vizi neustále někde “prodávat” neboli prezentovat. 

Dále nesmím zůstat stát.  Musím na sobě neustále pracovat, učit se novým věcem a posouvat se dopředu. Do toho řídím a motivujuji svůj tým, chodím na schůzky s obchodními partnery, zákazníky i jinými zajímavými kontakty. Sedím s mentorem (opravdu doporučuji mít), řeším nastavené procesy i strategie a jak by to či ono šlo provádět ještě lépe. 

A máš nějakou věc, kterou považuješ za klíčovou k úspěšnému projektu?

Myslet na své zákazníky, jejich problémy a pocity. To oni mají tvůj produkt či službu užívat a hlavně ti za ně platit, tak by měl být dle nich a pro ně. Ne dle tebe a pro tebe. A ještě jednou opakuji silný tým a také dobré načasování. 

Víš už, co je tvoje poslání tady v tom světě?

Zajímavá otázka. V tuto chvíli je to pomáhat růstu potenciálu žen na rodičovské dovolené a měnit stereotypy ve společnosti. 

Co bys vzkázala všem, kteří právě na startupu makají?

Věřte svému snu a vizi. Buďte pro ní zapálení a podaří se vám “zapálit” i druhé, kteří vám pomohou. Nezapomínejte, proč to děláte. Vyhodnocujte jak se vám daří plnit cíle a dosahovat své vize – jestli jdete tou správnou cestou či nikoliv. Zkoušejte, validujte a když bude třeba tak flexibilně změňte váš produkt či službu, procesy i strategie. A hlavně si ten startup life užívejte, protože žijeme jen jednou.

Mně osobně je toto myšlení velice blízké a věřím, že tvá sdělení pomohou zodpovědět mnohé otázky ohledně startupů a hlavně insipurují další lidi, aby se nebáli zkusit něco nového. Děkujeme za rozhovor!

 

Andrea Bohačíková

Facebook

Instagram

Webové stránky