Eri Salcmann – život snů je o rozhodnutí | JOBA

Eri Salcmann - Život snů je o rozhodnutí

Když jsem spustila web www.eridiary.cz, návštěvnost na sebe nenechala dlouho čekat. Je to takový můj deník o digitálním nomádství, cestování po světě během 5 let a životě ve více jak 50 státech. Všechno ale muselo někde začít. A to ne zrovna výletem ke hvězdám.

Jak se říká, když se jedny dveře zavřou, jiné se otevřou. Myslím, že nám máš co říci, vyprávěj nám tedy svůj příběh. 

Před 7 lety jsem měla nečekaně měsíc volna a nějaké úspory, a tak jsem nasedla na letadlo a vyrazila do Austrálie. Osud na sebe nenechal dlouho čekat a já potkala svého ‘pana božského‘.

Plánovali jsme společnou budoucnost a o tři roky později jsem dala výpověď v práci, zařídila si školu a víza a přestěhovali jsme se na Gold Coast. Můj partner rozjel business ve městě Gold Coast a náš sen se začal rýsovat. 

Jenže jak už to tak chodívá, tato pohádka netrvala věčně. Jeho podnikání se nedařilo a svůj neúspěch řešil alkoholem a zlobu si vyléval na mně.

Celkově to bylo dost temné období a paradoxně v australském ráji. Všechno vyvrcholilo, když mi oznámil, ať vypadnu z bytu”. Tuto větu vzal sice zpět, ale já už jsem věděla, že takhle to dál nejde. 

Měla jsem zaplacenou školu na dalších 5 měsíců a spolužák mi pomohl sehnat nové bydlení. Ten den, kdy jsem si sbalila kufr a z pětihvězdičkového apartmá se přestěhovala do takového „skoro squatu“ s osmi Brazilci, jsem celý probrečela (a nejen ten).

Teď už se směju, když si vzpomenu, jak jsem tam přitáhla svůj princeznovský kufr s koktejlkami a botami na podpatcích.  Tehdy jsem se ale třásla strachy, byla zlomená a osamělá, ale rozhodnutá, že to zvládnu. 

V poslední době jsi projela celý svět. Nevěřím, že ti „pan božský” nechal nějaké jmění na útratu. Zní to možná blbě, ale jak zvládáš financování svých cest?

No to opravdu nenechal:)I když to z těch sociálních sítí nevypadá, normálně pracuji každý den jako všichni ostatní. Jediné co se liší je, že často měním adresu – mohu se nazývat digitálním nomádem.

Pracuji online a klienty mám takřka po celém světě. Potřebuji počítač, wifi, musím dodržovat termíny a dělat dobře svoji práci a zatím to funguje. Freelancingu se věnuji už hezkých pár let, takže se to nestalo  mým full time jobem přes noc. 

Přijde mi, že jsi byla už snad všude, máš nějaké vysněné destinace, kam se teprve chystáš? Nebo už přišel čas se usadit?

Za pár dní mě čeká Japonsko a to se opravdu nemůžu dočkat. Na mém listu mi ještě zbývá odškrnout Nový Zéland a Jižní Amerika. Tím je asi zodpovězena otázka o usazování. Jednou určitě, ale v příštích týdnech to asi nebude.

A vyvozuješ z toho všeho nějaký závěr? Cítíš, že se to tak vše mělo přihodit? 

Určitě mělo. ‘Osud’ mě postavil před těžká rozhodnutí. To zlomové bylo právě když jsem řešila, jestli v Austrálii zůstat nebo jet domů. Vybrala jsem tu složitější cestu, a právě ta mě zavedla tam, kde jsem teď.

Můžu říct, že celá tahle zkušenost mi pomohla být silnější, rozhodnější a nebát se čelit překážkám. Díky tomu teď můžu žít svůj sen. Každý může, je to jen o rozhodnutí a vlastní vuli.

Jaké to je cestovat sama? 

Cestování sólo má tu výhodu, že když chcete být sami, můžete, a když ne, vždycky se někdo najde. Osamělost nehrozí. Po světě chodí spousty zajímavých lidí, a pokud se držíte ve své sociální bublině pravděpodobně o nich nemáte ani tušení. Právě sólo cestování otevírá dveře k navazování nových přátelství a objevování lidských příběhů. 

Musím říct, že já jsem měla na lidi vyloženě štěstí, a to především na cestovatele, kteří jsou mi obrovskou inspirací. Za každým z nich stojí nějaký silný příběh a já jsem vděčná, že je se mnou sdíleli. 

Máš taky někdy strach? A co špatné zkušenosti z tvých cest?

Strach je samozřejmě na místě. Nová místa, nové kultury, komunikace a nové zvyky. Leckde jsem měla stažený zadek, ale musím zaklepat, všechno dopadlo dobře.

Tu nejhorší zkušenost mám asi z Myanmaru. Když jsem přijela do Rangůnu, byla jsem vykulená od samého začátku. Chodila jsem po městě s otevřenou pusou a nalepili se na mě dva klučinové, kteří mě sledovali až do hotelu. Když říkám do hotelu, myslím tím, že nakonec čekali u dveří mého pokoje. To bylo hodně blbý. 

Ale za nejhorší zkušenost považuji letošní nehodu  na skůtru na ostrově Lombok a musela jsem se dva měsíce kurýrovat v Kuala Lumpur. Nakonec i to mělo své výhody, protože jsem se rozhodla psát deník, takže tenhle a další příběhy najdete na webu. 

Věřím, že plánování, cestování, práce a teď i tvůj digitální deník ti zabere spoustu času, máš ještě nějaká další hobby?

Letos jsem strávila měsíc v jóga centru na ostrově Koh Panghan v Thajsku a byl to jeden z mých nejlepších zážitků. Jóga se stala součástí mého života a jednou bych se jí ráda věnovala profesionálně, respektive chtěla bych se stát učitelkou jógy.

Co pro tebe cestování znamená a podle čeho vybíráš další destinace?

Další destinace většinou nechávám náhodě. Snažím se procestovávat státy, které se sebou sousedí, protože už takhle zatěžuji životní prostředí, a proto nechci létat zbytečně. .

Můžu říct, že první dva roky mi bylo cestování hlavně terapií. Při dlouhých cestách jsem si většinou rovnala myšlenky. Nové zážitky a zkušenosti mi pomáhaly vyléčit zlomené srdce. 

Dnes mi objevování a prozkoumávání přináší neskutečný pocit radosti. Každý den se učím novým věcem, sbírám zážitky, dozvídám se nové informace, a to je přesně to, co na cestování miluju. Nikdy se nenudím a moje hlava je zaměstnaná 24  hodin denně.

Eri Salcmann